_____kopie-1.jpg){kind=logo}
Léto nám pomalu odchází a s ním i jeho žhavé dny.
Ale není proč myslet na zármutek, neboť nám nastává jiné léto.
Babí, pozdní, či chcete-li indiánské. Doslova gejzír a exploze barev.
Cestou domů míjím zahrady, které mi připomínají galerii s nepřeberným množstvím pestrých obrazů.
Mistr Podzim tvoří. Teplé tóny růží smísí s fialovými astrami a pestrými jiřinkami, tu přimaluje zářivě
oranžový rakytník, támhle štětcem dobarví červenající se jablíčka a modré švestky.
Dýně, zářivé zahradní lampiony, zakomponuje k petrolejové barvě listů kadeřávků,
psímu vínu vyumělkuje rudé listy se zeleným žilkováním a na buky rozmíchá na paletě žlutozlatou.
V lese na mne zase koukají z mechu kloboučky půlhříbků, které mají barvu koňské srsti, muchomůrky září
ostrou červení hezky do dálky, křemenáče prozradí jeho oranžová hlava a holubinky se pyšní fialkovou
a zelenkavou barvou. Klouzek si u malíře vydyndal žlutou a pýchavky sněhově bílou.
Pan kovář si k temně hnědému klobouku pořídil červenou nožku a při krájení se zahalí do inkoustu 
Prostě ohňostroj pestrosti.
Kéž nás mistr Podzim krásou svých obrazů nenechá ani na chvíli vydechnout...
Kéž je indiánské léto .... překrásné.